Bez státu se neudrží?

Novináři a odborníci »  AČSS v médiích »  Bez státu se neudrží?

Bez státu se neudrží?

Stavební spoření má více než polovina obyvatel České republiky a jsme v něm druzí v Evropě. Stát mu dal do vínku daňové úlevy a štědrou podporu. Teď Ministerstvo financí uvažuje o změnách.

Je skutečně třeba podporovat dál stavební spoření, když tak dobře prosperuje? Neobešlo by se už bez berličky státní podpory, když má Česko tak neutěšený stav veřejných financí a hledá úspory, kde se dá? Na to se Ekonom zeptal předsedy Asociace stavebních spořitelen České republiky Vojtěcha Lukáše.

Ministerstvo financí chystá změny ve stavebním spoření. Půjde tentokrát o snížení státní podpory a omezení daňových úlev pro stavební spoření?

Zatím nemáme informace, že by se takové změny připravovaly.

Státní dotace 14,8 miliardy korun je hodně peněz v době, kdy se hledají úspory ve státním rozpočtu. Dokážete zdůvodnit, že jsou to skutečně účelně vynaložené peníze?

Považuji státní dotaci stavebního spoření za účelně vynaložené prostředky, protože jde o podporu bydlení, a to v té oblasti, kde je role stavebních spořitelen nezastupitelná. Úvěry ze stavebního spoření jsou většinou v řádu desítek až stovek tisíc korun a slouží především na opravy a rekonstrukce bytového fondu a na spolufinancování nového bydlení. Spotřebitelské úvěry jsou na to drahé a hypoteční banky nemají zájem poskytovat úvěry do 200 až 300 tisíc korun. Bez státní podpory by celý systém stavebního spoření nemohl fungovat!

Proč tedy stavební spořitelny soupeří s hypotečními bankami v tom, že nabízejí úvěry podobné hypotékám?

Překlenovací úvěry bez nutnosti skládat akontaci se skutečně podobají hypotékám. Klienti si také na tyto úvěry půjčují vyšší částky, než je průměr. Odmítám však tvrzení, že stavební spořitelny a hypoteční banky si vzájemně konkurují. Každý z těchto úvěrů míří totiž na jiný segment klientů. Úvěry hypotečního typu vznikly spíše pod tlakem Ministerstva financí zvyšovat rychle objem půjčených peněz a pod tlakem akcionářů, kteří logicky sledují maximalizaci zisku. Jestliže s takovým produktem přijde jedna spořitelna, ostatní ji brzy následují, protože český trh stavebního spoření je vysoce konkurenční.

Každá koruna státní podpory vygenerovala v posledních 5 letech jen korunu sedmdesát úvěru. Nepřipadá vám to málo?

Musíte si uvědomit, že to je každá připsaná koruna podpory, nikoli reálně vyplacená. Ale řekl bych to jinak: stavební spořitelny generují na každou korunu efektivně vyplacené podpory 4,50 Kč úvěrů. Zpětné efekty pro stát jsou jasné – podpora stavební výroby, tvorba pracovních míst, spotřeba stavebních hmot a materiálů. To znamená růst ekonomiky, vyšší zaměstnanost, vyšší příjmy firem. Když to všechno analyzujeme, tak dojdeme ke zjištění, že nepřímý daňový efekt je potom vyšší než dosud připsaná státní podpora.

Ale státy s lepším stavem veřejných financí a stejným ekonomickým růstem, jako je Německo nebo Rakousko, tak štědré ke stavebnímu spoření nejsou. I Slovensko podporu omezilo.

Státní podpora v České republice je skutečně štědřejší než v těchto státech. Na Slovensku státní dotaci před časem úplně zrušili a systém se málem zhroutil. Proto ji zavedli znovu. Nyní se odvíjí z ceny státních dluhopisů a každý rok její výši vyhlašuje vláda v rozmezí 5 až 15 %. Nyní je například na 9,5 %.

Co se týká Německa a Rakouska, je potřeba vidět, že v obou těchto zemích jsou vyšší průměrné platy. Státní podpora byla v průběhu let v návaznosti na vývoj ekonomiky měněna. Nelze tedy výši státní podpory takto srovnávat.

Ale stavební spořitelny by chtěly nynější úroveň podpory, kterou považujeme v současné době za optimálně nastavenou, zachovat, protože stabilizuje systém a umožňuje udržet dlouhodobě stabilní podmínky pro klienty. Vezměme si například současné zvyšování úrokových sazeb na finančním trhu. Pokud porostou úroky z depozit a stát omezí podporu, spořící klienti budou hledat zhodnocení úspor jinde a ze stavebních spořitelen odejdou.

Ty pak budou mít méně prostředků na úvěry a nebudou schopny uspokojit poptávku. Omezí poskytování překlenovacích úvěrů, na které nemají klienti ze zákona nárok, ale je o ně velký zájem a tvoří až dvě třetiny objemu půjčených peněz. Sníží se význam stavebního spoření pro rozvoj bydlení.

Proč stavební spořitelny potřebují tolik spořících klientů, když objem úvěrů k objemu úspor je 37,6 %?

Z poměru objemu úvěrů k objemu úspor nelze přesně odvodit, jaký počet spořících klientů potřebují stavební spořitelny. Dnes se poskytují úvěry i bez akontace. Na jednoho klienta, který požaduje překlenovací úvěr, potřebujeme přibližně 6 spořících klientů, abychom udrželi systém bezpečně v rovnováze. Pokud bychom neposkytovali překlenovací úvěry, ale jen řádné úvěry ze stavebního spoření, stačilo by na jeden úvěr maximálně 2,5 spořícího klienta. Skutečný objem se odvíjí z aktuální výše úspor a aktuálních požadavků na úvěry. Například v Rakousku je poměr dokonce 9 spořících klientů na jeden úvěr – klienti si berou podstatně vyšší částky.

Proč by si stavební spořitelny nemohly půjčit chybějící zdroje na finančním trhu? Hypoteční banky se financují hypotečními zástavními listy a nabízejí klientům srovnatelné úroky jako stavební spořitelny?

Stavební spořitelny by si mohly půjčit na finančním trhu, ale není to princip stavebního spoření. To bylo založeno jako kolektivní forma financování – jedni spoří a druzí si tyto peníze půjčují. Kolektivní forma financování bydlení umožňuje dlouhodobě držet stejné podmínky, které nepodléhají tolik výkyvům ceny peněz na finančním trhu. Klienti na to spoléhají. Spořitelny garantují stejnou úrokovou sazbu už při uzavření smlouvy, tedy na celé období spoření i splácení úvěru. Hypoteční banky jsou schopny lepší nebo srovnatelné úroky nabídnout jen na kratší období.

I hypoteční banky nabízejí dlouhodobé fixace…

Ale jejich úrokové sazby přece jen rychleji reagují na vývoj úrokových sazeb na finančním trhu. Jde skutečně o jiný způsob refinancování úvěrových zdrojů.

Znamená to, že nebudete zvyšovat úroky, když teď zvýšila ČNB základní sazbu?

Jak budou reagovat jednotlivé stavební spořitelny, nemohu předjímat. Ale z principu stavebního spoření není zvyšování úrokových sazeb u úvěrů ze stavebního spoření v dohledné době nutné -k tomu se vyjádřila asociace ve svém prohlášení. Je to možné právě proto, že v systému je nyní dostatek spořících klientů.

Jednou z variant změny stavebního spoření je i přísnější dodržování účelovosti využití tohoto produktu. Klienti by si už s pomocí státní dotace nemohli kupovat třeba auta. Nezdá se vám to rozumné?

Myslím, že kupování aut ze stavebního spoření nehrozí. Většinou máme nízko a středně příjmové klienty. Dokazuje to i fakt, že v průměru není čerpána ani maximální možná státní podpora na jedno spoření. Zavedení účelovosti u využití úspor by vedlo k odlivu spořících klientů a efekt by byl stejný, jako jsme o tom hovořili u zrušení podpory. Bylo by málo prostředků na úvěrování.

Nepřipustili byste možnost přísnějšího dodržování účelového využití úspor, ani kdyby došlo k rozšíření účelu využití stavebního spoření?

Je pravda, že o rozšíření účelu se hovořilo, ale nikoli v souvislosti s přísnější kontrolou účelovosti, ale především v souvislosti s podporou úvěrového procesu stavebních spořitelen. Diskutovalo se například o využití úvěrů na stavbu garáží nebo jiné vybavenosti bydlení, případně na nákup nebo rekonstrukci rekreačního bydlení. Například v Rakousku s pomocí stavebního spoření je možné financovat i náklady na vzdělání, studium nebo i péči o seniory, což dává samozřejmě smysl v souvislosti s nepříznivým demografickým vývojem v Evropě a s problémy, které nastanou v péči o stárnoucí populaci. Zásadní diskusi o rozšíření účelovosti bychom si dovedli představit i v České republice.

Další diskutovanou změnou je zdanění výnosu ze stavebního spoření, zvláště v souvislosti s tím, že vláda chce v rámci daňových opatření zdanit výnosy z hypotečních zástavních listů. Co by to znamenalo pro stavební spoření?

Zdanění výnosů ze stavebního spoření by se asi nijak zásadně do vývoje trhu nepromítlo. Mohlo by sice znamenat odliv určité části klientů, kteří jen spoří a mají i několik smluv, na které ani nečerpají státní podporu. I tak to považují za bezpečné ukládání peněz s výnosem vyšším, než jim nabízí většina bank. Kdyby byly výnosy zdaněny, měli by nižší zisky a možná by na druhou nebo další smlouvu už nespořili. Žádný zásadní zásah by to však zřejmě nebyl. Odhadujeme, že stát by na daních z výnosů stavebního spoření mohl získat podle mého názoru asi 1,5 miliardy korun.

---

Předseda asociace stavebních spořitelen ČR Vojtěch Lukáš (1951) vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Od jejího absolvování pracuje v bankovnictví, nejprve ve Státní bance Československé a od roku 1990 v několika komerčních bankách. Od roku 2000 je v představenstvu Stavební spořitelny České spořitelny.

tisk stránky poslat e-mailem zpět