Ochrana klientů by se měla dále zlepšit

Novináři a odborníci »  AČSS v médiích »  Ochrana klientů by se měla dále zlepšit

PŘEDSEDA ASOCIACE ČESKÝCH STAVEBNÍCH SPOŘITELEN VOJTĚCH LUKÁŠ:

Stavební spoření bylo po dlouhá desetiletí v Evropě pokládáno spíše za německou záležitost. Ale v posledních letech tento produkt velmi úspěšně zdomácněl v dalších zemích, především v Česku, ale i na Slovensku a v Maďarsku, a rozšiřuje se do dalších zemí. Co se v něm změnilo po našem vstupu do EU?

Všechny stavební spořitelny, které působí na našem trhu, byly už před vstupem Česka do EU korespondenčními členy Evropského sdružení stavebních spořitelen. Jejich účast však byla spíše pasivní. Legislativa platná v EU se jich tehdy ještě tolik netýkala. Monitorovaly tedy situaci a připravovaly se na to, na co se budou muset perspektivně orientovat. Změny po našem vstupu do EU jsou tedy spojeny především s legislativou, tedy postupným přebíráním zákonů EU. Tento proces harmonizace platných pravidel se však někdy chápe tak, že převezmeme spíše jen to, co nám vyhovuje, tedy jakési vybrané „bonbónky“. Zdaleka ne všichni jsou si ochotni uvědomit, že z našeho připojení k EU vyplývají určité povinnosti i pro finanční instituce.

Povinnosti, nebo problémy?

Jednoznačně povinnosti, které spočívají v respektování některých opatření, zejména v oblasti ochrany spotřebitele. V tom je EU podstatně dále. Posílit nebo inovovat pravidla při ochraně spotřebitele klade na finanční instituce určité nároky. A to je zřejmě také důvod, proč některé z nich oddalují nutnost přijmout potřebná opatření. Rád bych ale dodal, že v uvažování jednotlivých finančních subjektů jsou markantní rozdíly.

Takže přece jen i problémy. A jak se k nim stavějí stavební spořitelny?

Stavební spořitelny začaly téma ochrany spotřebitele podstatně více vnímat a snažily se tuto ochranu zavádět do praxe. Přesto mám pocit, že se rodí poměrně těžce. Příkladem těchto snah je poskytování tzv. předsmluvních informací pro klienty před poskytnutím úvěru na bydlení. Výchozím krokem přechodu od myšlenky k praxi znamená přijmout kodex, který určuje zásady chování stavebních spořitelen. Je také pravdou, že ani naše legislativa v přejímání směrnic EU nejde tak rychle dopředu, jak možná i EU očekávala.

Jednání Evropského sdružení stavebních spořitelen se jako jeho současný druhý místopředseda účastníte už řadu let. Tedy -proč se legislativa tak zpožďuje?

Vysvětlení dává situace v samotném Evropském sdružení a EU. Byrokratický aparát v Bruselu je velmi složitý, a proto je i bruselská administrativa nesmírně těžkopádná. Část odborné veřejnosti diskutuje o určitém návrhu, který jiná část naprosto popírá, vyjadřují se k němu nejrůznější orgány, pak je předložen komisi, která materiály znovu diskutuje, některé návrhy nepřijímá a tak dále. Abych byl konkrétní, otázka efektivní úrokové sazby byla diskutována již před lety, ale v podstatě do dneška neexistuje platná formulace pro její stanovení na celoevropské úrovni.

Ale nechce se mi věřit, že v této záležitosti nedošlo k nějakému posunu…

Samozřejmě došlo, ale spíše na národních úrovních. Většina států přijala svůj platný algoritmus k vypočítání efektivní úrokové sazby, nicméně diskuse, které se vedly o podobu obecně platného postupu, stále ještě pokračují. Na ní se právě zainteresované subjekty, skupiny hypotečních bank, stavebních spořitelen a jiní stále nemohou dohodnout.

Vraťme se ke kodexu stavebních spořitelen. O co v něm především jde?

Tento kodex určuje zásady jejich chování vůči klientům při poskytování úvěrů na bydlení.

To je známá situace, kdy klientovi není zcela jasné, jak jsou počítány jeho úroky, jaké zatížení pro rodinný rozpočet bude jejich splácení představovat při jeho příjmových možnostech…

… a také neví, jak se v průběhu úvěrového vztahu například budou vyvíjet poplatky, nebo třeba co to je anuitní splácení. Neuvědomuje si, že nejdříve platí úroky, a teprve potom umořuje svůj dluh. A je překvapen, když se například rozhodne, že úvěr jednorázově splatí, a zjistí, že ze svého dluhu dosud nesplatil téměř nic. To jsou informace vyplývající z bankovních technik, jež klient běžně nezná. Kromě toho je důležité, aby klient znal dopředu podmínky, za nichž mu stavební spořitelna úvěr poskytne, tj. ještě před uzavřením úvěrové smlouvy. Opět se tedy dostáváme k již zmiňovaným předsmluvním informacím.

Kde klient předsmluvní informace získá?

Například u Stavební spořitelny České spořitelny je to v tzv. Informačním listu. Je součástí již rovněž zmiňovaného kodexu, který vychází z doporučení EK.

Kdo vyvolal, a nadále při životě udržuje, tuto iniciativu?

Tato iniciativa vznikla na základě silného tlaku spotřebitelských organizací v zemích EU. Zatím se vše odehrává na bázi dobrovolnosti, ale s podtextem, že EK je připravena vydat závaznou směrnici. Pak už ji budou muset banky dodržovat.

Jak jsou na tom naše stavební spořitelny ve vztahu ke kodexu?

K myšlence kodexu se přihlásily všechny stavební spořitelny Asociace českých stavebních spořitelen. V současnosti se pracuje na přípravě jeho vydání. Přijetí kodexu je však jedna věc a uplatňování jeho pravidel v praxi, tedy při jednání s klientem, věc druhá. Z praxe německých a rakouských stavebních spořitelen víme, že informace stále nejsou klientům sdělovány tak, jak bychom si my i EK představovali. Pokud jde o naše stavební spořitelny, některé již začaly připravovat materiály aplikované na jejich podmínky poskytování úvěrů, které snad již také brzo zavedou do praxe. Současně je ale třeba říci, ani sami klienti neprojevují ve větší míře zájem informovat se. Pro většinu z nich to představuje dlouhé čtení, jemuž nevěnují potřebný čas. Krokem vpřed je ale skutečnost, že klient již má možnost se před uzavřením smlouvy s podmínkami seznámit a banka má povinnost informace zveřejnit. Zda a jak je klient v praxi využije, záleží na něm.

tisk stránky poslat e-mailem zpět