Spořte se státem

Novináři a odborníci »  AČSS v médiích »  Spořte se státem

Spoléhat se na státní podporu finančních produktů a vidět v ní recept na zbohatnutí by bylo pošetilé. Je škoda ji ale nevyužít. Jak vypumpovat státní kasu o podporu a úlevy k penzijnímu připojištění, stavebnímu spoření a „spořicímu“ životnímu pojištění?

Penzijní připojištění

Vláda předložila sněmovně na začátku května návrh zákona o penzijním spoření. Pokud novela projde, měla by platit od července. Nejdůležitější změny? 1. Zpoplatnění přechodu mezi penzijními fondy. 2. Možnost zvolit si dynamičtější investiční strategii a tím dosáhnout vyššího potenciálního výnosu.

Smlouvu v současné podobě bude možné uzavřít do konce roku 2010, poté budou všichni noví střadatelé muset volit složky svého penzijního spoření – konzervativní, reálný nebo dynamický fond. Poplatek za převod bude dosahovat až 800 korun a bude se vztahovat na všechny, kdo před změnou fondu spořili méně než pět let. Fondy se tak chtějí bránit obrovským nákladům, které jim vznikají kvůli vyplácení provizí dealerům za přetahované klienty. Další novinka se bude týkat lidí, kterým přispívá zaměstnavatel: se změnou práce už nebude nutné měnit penzijní fond jen kvůli tomu, že nový chlebodárce má smlouvu jen s jedním fondem.

Vláda chce lidem sáhnout i na státní příspěvek

Zatímco nyní se vyplácí od první uložené stokoruny, napříště má nárok jen ten, kdo uloží nejméně tři stovky měsíčně. Maximálně lze měsíčně od státu získat 150 korun měsíčně při úložce 500 korun a více, podle novely půjde na maximum dosáhnout až při sedmisetkorunovém vkladu. Stát chce lidi přinutit, aby si na penzi spořili více, s tím souvisí i pokles relativní výše příspěvku vůči vkladu. Příklad: když dnes uložíte minimum (100 Kč), stát přispěje polovinou. Když uložíte minimum v budoucnu (300 Kč), ze státní kasy dostanete jen šestinu.

Nyní se výhoda státní podpory s rostoucí vloženou částkou zmenšuje, plánované úpravy by to měly změnit. „Dnes se hodí pro lidi starší pětačtyřiceti. Pro mladé je neefektivní,“ míní Jan Lener, mluvčí poradenské firmy Broker Consulting. Ti, kterým se vyplatí ukládat na připojištění více, tedy zejména starší lidé, mohou maximálně využít daňových úlev. Když budou měsíčně spořit 1500 korun, mohou si od základu daně odečíst 12 tisíc ročně – a na daních tak uspořit 1800 korun ročně.

Stavební spoření

Ačkoli zájem o stavební spoření v letošním prvním čtvrtletí meziročně klesl o 20 tisíc nových smluv, zůstává tento produkt bezpečným ostrůvkem s relativně vysokým výnosem. Ve vztahu k podstoupenému riziku je výdělek i díky státní podpoře naprosto bezkonkurenční.

Za uzavření smlouvy o stavebním spoření se v současnosti – pokud pomineme akční nabídky spořitelen – platí jedno procento z cílové částky (mladší klienti mohou v některých stavebních spořitelnách dostat slevu). Cílová částka však není naspořená suma, ale celkový obnos, který v budoucnu potřebujeme na zabezpečení svého bydlení. Tedy součet úspor, státní podpory, úroků a půjčky od spořitelny. A čím vyšší cílová částka, tím vyšší poplatek za uzavření smlouvy. Pokud si tedy nejste jisti, zda si jednou budete brát úvěr, uzavírejte smlouvu jen na cílovou částku okolo 160 tisíc korun. Ta odpovídá sumě, kterou za dobu povinné minimální doby spoření při maximálním využití podpory od státu nastřádáte – včetně úroků a státní podpory. Úspory se úročí zpravidla dvěma procenty ročně, k nimž se přičítá státní podpora – ta se úročí také. Státní podpora činí patnáct procent z roční úložky, maximálně ovšem 3000 korun. Aby na tuto hranici střadatel dosáhl, musí do spořitelny za rok poslat dvacet tisíc korun, což včetně poplatku za vedení účtu odpovídá měsíčnímu vkladu asi 1700 korun. Za vedení smlouvy si spořitelny ročně účtují 250–360 korun.

Kdo spoří na „starou smlouvu“ uzavřenou do konce roku 2003, má nárok na vyšší státní podporu, která činí 25 procent z uložených peněz, maximálně 4500 korun za rok. Na tuto hranici dosáhnete, když ročně uložíte osmnáct tisíc nebo pravidelně měsíčně patnáct set. Starší smlouvy měly také kratší tzv. vázací dobu – to je lhůta, v níž nesmíte stavební spoření vypovědět, pokud chcete dostat státní podporu a úroky z ní. Zatímco nynější smlouvy jsou na šest let, smlouvy uzavřené do 31. prosince 2003 byly na pět let. Poslední pětiletý cyklus tak doběhl na konci loňského roku.

Konec vázací doby ale nemusí znamenat konec spoření. To je omyl, který mnoha klientům vnuknou zprostředkovatelé stavebního spoření pod záminkou uzavřít s nimi novou smlouvu a vymámit z nich poplatek za její uzavření. Připraví je tak o možnost dále od státu získávat až 4500 korun ročně. Navíc pokud bude chtít střadatel žádat o úvěr ze stavebního spoření, na starší smlouvě s vyššími úsporami na úrocích zaplatí méně než na smlouvě nové. Stačí tedy jen navýšit cílovou částku – tento úkon stojí jedno procento z rozdílu mezi novou a původní cílovou částkou. Příklad: když si navyšujete z 200 na 500 tisíc, zaplatíte 3000 korun.

Životní pojištění

Stát podporuje i lidi, kteří si platí životní pojištění – ale jen u smluv, které kromě rizikové obsahují též spořicí složku, čili kapitálové nebo investiční životní pojištění. Pojistné si můžete až do dvanácti tisíc za rok odečíst od daňového základu, na daních tak můžete ročně ušetřit nanejvýš 1800 korun. Podmínkou daňové úlevy je, aby byla výplata peněz ze smlouvy sjednána až po 60 měsících od uzavření smlouvy a současně nejdříve v době, kdy pojištěnec dosáhne věku 60 let. Smlouvy sjednané na dobu mezi 5 a 15 lety navíc musejí být uzavřeny na pojistnou částku nejméně 40 tisíc korun, pro delší smlouvy platí podmínka minimální pojistné částky ve výši 70 tisíc korun.

Pozor ale na rušení smluv. Když se o něm dozví finanční úřad, budete muset dříve poskytnuté daňové úlevy vrátit, tedy jednorázově je „dodanit“ v kolonce ostatních příjmů. Pokud ovšem peníze naspořené na rušené smlouvě nepřevedete na smlouvu novou. To však nebývá dvakrát výhodné. Životní pojištění má totiž sloužit především k zajištění, ne ke spoření. Pojišťovny si účtují mnohdy i skryté poplatky. Proto je lepší – když už pojištění se spořicí nebo investiční složkou uzavřete – neplatit do něj zbytečně moc a část peněz raději spořit jinak a jinde.

Finanční krize ale zasáhla i životní pojištění. Loňský výnos z kapitálového a zejména investičního životního pojištění tak bude převážně tristní (u toho prvního budou muset nicméně pojišťovny dodržet „technickou úrokovou míru“, která novějším smlouvám zaručuje výnos ve výši 2,4 procenta, u starších smluv i více). V nejisté době se proto ukazuje jako obzvláště důležité mít pojištění, které umožňuje neomezený přechod mezi jednotlivými fondy. A mít možnost zvolit si fond, který zaručuje určitou výši výnosu.

Autor| Eva Malecká

tisk stránky poslat e-mailem zpět