Stabilní produkt byl loni vystaven silným tlakům

Novináři a odborníci »  AČSS v médiích »  Stabilní produkt byl loni vystaven silným tlakům

Praha 26. května (Bankovnictví) – Poslední rok byl sice plný ataků na stavební spoření, ale výsledky jenom potvrdily jeho stabilizační a proticyklické účinky. S oživením trhu uvolnil pole tam, kde existují srovnatelné alternativy.

Zatímco v kritickém roce 2009 bylo stavební spoření pro udržení úrovně financování bydlení v České republice klíčové, v loňském roce došlo k oživení ekonomiky a stavební spoření se navíc dostalo pod tlak státu. Výsledek? Objem úvěrů klesl z 65,7 mld. Kč na 57,8 mld. Kč a jejich počet o necelých 15 000 na 113 611 úvěrů. I tak stavební spoření jasně dominuje trhu s úvěry na bydlení z hlediska počtu půjček, byť poskytuje průměrně nižší částky a z hlediska objemů si tak ambici na nejvyšší příčku nedělá.

Zdroje pro úvěry, tedy vklady klientů rostly, ale jak je v posledních letech tradicí, pomaleji než objem půjček; konkrétně ze 415 mld. Kč na 430,1 mld. Kč ke konci roku 2010. Podíl úvěrů na vkladech tak vzrostl z necelých 64 % na 68 %. Za této situace by bylo zcela logické, aby stavební spořitelny společně se státem podpořily další tvorbu zdrojů a zajistily tak pro další léta investice do bytového fondu prostřednictvím úvěrů alespoň na současné úrovni. Stavební spořitelny nabídly v průběhu roku 2010 řadu podpůrných akcí, které nabízejí klientům různé výhody. Stát však snížil příspěvek a razantně vystupňoval tlak na sektor stavebního spoření. U produktu, který je založen na garanci dlouhodobě stabilních podmínek a který je nenahraditelným pilířem financování rekonstrukcí zanedbaného českého bytového fondu, se tlak státu se jeví jako paradoxní. Lze totiž celkem jednoduše dokázat, že platí následující nepřímá úměra: čím větší tlak státu, tím nižší počet a objem poskytnutých úvěrů.

Stát redukcí podpory stavebního spoření samozřejmě omezuje zdroje, z nichž jsou financovány úvěry. Systém je postaven na reálných penězích ? jinými slovy, půjčují se pouze peníze, které do systému přinesou spořící klienti. Mimochodem, tento specifický rys stavebního spoření není obvykle správně chápan a je hrubě dezinterpretován. Peníze, které lidé uloží do systému stavebního spoření, jsou použity na bydlení přesně do té míry, do jaké jsou vklady rozpůjčovány v podobě úvěrů, tedy aktuálně na 68 %, přičemž tento podíl stabilně roste. Omezení přílivu vkladů však musí stavební spořitelny nějak čelit. Snažily se tak ještě masivněji podpořit právě stranu tvorby zdrojů. To také vysvětluje statistiku ? navzdory snížené atraktivitě stavebního spoření se zatím podařilo příliv vkladů udržet. Dopady snížení podpory však nastávají s několikaletým zpožděním, takže přesný dopad státního zásahu nyní vyhodnotit bez křišťálové koule nelze.

Co však lze, je nastínit souvislosti. Rok co rok klesá objem státní podpory, klesá i celkový příspěvek státu na bytovou politiku. Současně ubývá úvěrů, s tím spojených ekonomických činností, pracovních míst a konečně i z toho generovaných daňových příjmů.

Vyplatí se to?

Jiří Šedivý, tajemník AČSS

tisk stránky poslat e-mailem zpět