Stavební spoření je velmi pevný pilíř

Novináři a odborníci »  AČSS v médiích »  Stavební spoření je velmi pevný pilíř

Jak vidí situaci i perspektivy produktu, zeptali jsme se Vojtěcha Lukáše, předsedy prezidia Asociace českých stavebních spořitelen.

IDEÁLNÍ MOŽNOST NA FINANCOVÁNÍ STUDIA

Jedním z argumentů pro přínosnost tohoto produktu byly i propočty efektů, které systém stavebního spoření přinese.

Určitě, podle naší analytické skupiny, která provedla propočet co nejširší návratnosti se jen na daních každá koruna státní podpory vrátí 1,37 Kč. Tedy vlastně těch 15 miliard korun nejsou žádné „vyhozené peníze“ ani z daňového hlediska, protože do rozpočtu se nejen vrátí, ale dokonce přinese přes dvacet miliard – samozřejmě že v časovém posunu… To nehovořím o faktickém přínosu z hlediska bytové politiky -tedy zlepšování možností i kvality bydlení. Také ještě ani dnes není zcela mimo argument podpory zaměstnanosti, i když loni byly kapacity stavebních firem vyčerpané na maximum, letos tomu tak asi již nebude. Navíc se z části úspor na stavebním spoření refinancují hypoteční zástavní listy.

A váš výhled – bude vývoj pokračovat spíše směrem k hypotékám, nebo se trochu „vrátí“ k rekonstrukcím, tedy jakoby menším úvěrům?

Uplynulé tři roky – a zejména ten minulý – byly z hlediska bytové výstavby určitě značně výjimečné, alespoň svým rozsahem. Zapůsobil souběh několika impulzů, takže předpokládám, že dojde k určitému zvolnění boomu. Tím nechci říci, že překlenovací úvěry se přestanou poskytovat, překlenovací úvěry budou v našich podmínkách hrát vždy velmi významnou roli. Ale role klasických úvěrů ze stavebního spoření bude neustále narůstat. Očekáváme také, že podíl úvěrů na nákup resp. spolufinancování nových nemovitostí mírně poklesne a dále se zvýší podíl financování rekonstrukcí a modernizací… Bytový fond je stále ještě značně zanedbaný. Mnoho lidí se také finančně ?vyčerpalo? při privatizaci bytů a teď teprve nastane další vlna rekonstrukcí.

Podle mne je jednou z největších výhod ochrana před inflační nejistotou.

To je další výhoda produktu, kterou jsme zatím jaksi „nemuseli docenit,“ protože poslední roky byly skutečně velmi nízkoinflační. Nyní však tržní sazby úvěrů rostou (a ještě zřejmě porostou), takže úvěr ze stavebního spoření se dostává na bezkonkurenční úroveň. A navíc, co klienti zcela jistě v době stoupajících úrokových sazeb ocení nejvíce – úroky ze stavebního spoření jsou od počátku uzavření smlouvy až po konečné splacení úvěru zcela neměnné!

Další možností jsou tzv. rodinné „kombajny“ – tedy dát dohromady tři, čtyři smlouvy – s nimiž se dá již bydlení skutečně pořídit?

Toto je velmi oblíbené a často využívané řešení v mnoha, zejména mladších rodinách. Dovoluje-li to finanční situace rodiny, kdy je za účelem získání maximální státní podpory naspořena optimální částka, potom tato rodina během šestiletého cyklu spoření získá na státní podpoře více než 70 tisíc Kč. A to zcela jistě není (zejména ve městech s nižší cenovou úrovní bytů) zanedbatelná částka. Mladé rodiny, které potřebují takříkajíc každou korunu, tuto pomoc státu zcela jistě vysoce ocení!

Letos také začne končit nebo ?maturovat? vlna smluv uzavřených před změnou podmínek. Co to podle vás způsobí?

Ano, již na podzim začne končit pětileté období těchto smluv. Nepočítáme s nějakým zlomem, ale jistě bude část těchto klientů své peníze požadovat „vyzvednout“. Dojde tedy k určitému snížení našich zdrojů, ale s tím samozřejmě počítáme. Na druhou stranu tím vzroste „proúvěrovanost“, tedy řekněme, že na úvěrech bude klientům půjčeno ne současná polovina, ale třeba tři čtvrtiny „naspořených“ peněz. Nevidíme žádný zásadní problém. Osobně spíš počítám s tím, že většina těchto klientů bude dál na tyto smlouvy spořit i po uplynutí pětiletého období – do limitu cílových částek mají většinou ještě prostor. Určitá část klientů pravděpodobně požádá o navýšení cílové částky za účelem čerpání úvěru. Ale obecně přepokládáme, že dojde k poklesu klientů v portfoliu stavebních spořitelen a mírnému snížení likvidity. Tu mají možnost stavební spořitelny řešit formou půjček na mezibankovním trhu, což může podle mého názoru mimo jiné vyvolat zvýšený zájem o úvěry ze stavebního spoření, tedy ale v nižších objemech. Stále jsme přesvědčení, že rozvoj stavebního spoření nás stále ještě čeká – znovu se vracím k realitě, kterou je značná zanedbanost bytového fondu.

Značná část vámi poskytovaných úvěrů jsou ale ty překlenovací – myslíte, že se to změní?

Možná se zdá, že překlenovací úvěry poskytujeme „velkoryse“. Ale to je dáno nejen tím, že si to můžeme z hlediska dostatku zdrojů zatím dovolit, ale i tím, že většina klientů na řádný úvěr ze stavebního spoření ještě nedosáhla, takže bylo logické nabídnout jim možnost a cestu, jak tu dobu (než dosáhnou na nárokový úvěr) doslova překlenout. S určitým přesunem překlenovacích úvěrů do řádných samozřejmě počítáme, ale zejména mladí lidé budou překlenovací úvěry jistě dále využívat. Ostatně je zde i určitý tlak státu na onu „proúvěrovanost“. Jiná situace by ovšem nastala, až se – a jednou k tomu dojde – naše vlastní zdroje – tedy vlastně zdroje od přátelských klientů – tzv. „ztenčí“ a na takový rozsah překlenovacích úvěrů už nebudeme mít. Pak se situace změní a budeme stát před rozhodnutím, zda pro zdroje jít na finanční trh, tedy nakupovat je za tržních podmínek. Anebo je omezit. Řádný úvěr ze stavebního spoření má totiž jednu obrovskou stabilizační výhodu: je tam daný velmi solidní poměr vlastních zdrojů (peněz klienta) k půjčeným penězům. Zatím máme jen nepatrné procento (spíš desetiny procenta) defaultních úvěrů, ale již tam je vidět, že z řádných úvěrů to nejsou prakticky žádné. Tady bude zajímavé pozorovat chování a nabídky jednotlivých stavebních spořitelen.

Nu a když se hovořilo v rámci stabilizace veřejných financí o možných zásazích do systému – jaký je váš názor.

Stavební spoření potřebuje podporu státu. Stát má vždy nějakou bytovou politiku – otázka je, jakým směrem tato politika jde, do jaké míry je nutno občany stimulovat. Je tomu tak např. i v sousedním, podstatně bohatším Německu. Tam také docházelo k vývoji poskytování státní podpory. V současné době je tato poskytována finančními úřady a její výše je závislá na věku a příjmech klientů. Těmto diskusím se nelze vyhnout a jsou logické. V současné době má stavební spoření u nás prakticky tři podpory – dvě jsou daňového charakteru a jedna je přímá. Je legitimní diskutovat s vládou o formě a výši poskytované podpory. Co ale kategoricky odmítáme, to je snaha krátit státní podporu stavebnímu spoření a přesunout ji jinam -takovéto návrhy slyšíme např. ze strany některých činitelů penzijního připojištění. To je ale přece nelogické! Navíc i penzijní připojištění je vlastně jen spoření na „odloženou“ spotřebu, jestliže si 95 % lidí vybírá peníze jednorázovým vyrovnáním! To nemá s penzí přeci vůbec nic společného?

Často se však setkáváme s kritikou stavebního spoření, že státní podporu využívají i ti, co si úvěr nevezmou?

Ano, je tomu tak. Nicméně tato kritika je zcela neopodstatněná a vychází ze základní neznalosti fungování systému stavebního spoření, který je na tzv. přátelských klientech vybudován. Tito klienti splnili svoji roli tím, že po dobu několika let dali prostřednictvím systému stavebního spoření k dispozici svoje dočasně volné zdroje, a to prakticky ve prospěch klientů, kteří si na bydlení potřebovali vypůjčit. A jenom díky těmto přátelským klientům mohou být poskytovány překlenovací úvěry a úroky z úvěrů ze stavebního spoření jsou od počátku uzavření smlouvy až do doby splacení úvěru neměnné!

Možná nejzajímavější perspektiva produktu by v budoucnu mohla být skutečně rozšířit záběr o půjčky na studium. Zejména když se konečně začalo hovořit o školném?

Určitě – princip přemýšlení je stejný: tatínku, maminko, založte stavební spoření synáčkovi/dcerušce na bydlení? nebo na studia. O tom jsme hovořili již v polovině loňského roku se zástupci ministerstva školství a jim se ta myšlenka velmi líbila. Údajně již proběhly i informativní schůzky s ministerstvem financí. Takže si dovedu dobře představit, že by se produkt nějak „spojil“ s případným spořením na vzdělání (zejména na školné). Ať již bude zavedeno plošně, anebo pro studium na dnešních „soukromých“, tedy nestátních školách. Opakuji – je to podobné, jako když rodiče spoří dětem na byt, tak by jim spořili na vzdělání. Anebo by tyto naspořené peníze mohly sloužit jako zajištění případným „státním“ půjčkám na vzdělání, které by se splácely po dokončení studia. Na tento účel je systém v podstatě připraven bez nijakých větších změn – včetně kontrolních mechanismů, který klient má jaký nárok a kolik pobírá státní podpory. Dovedu si i představit model – i když ten by byl technicky o něco složitější – že by bylo možné za přísně vymezeným účelem a za dodržení určitých podmínek čerpat i v době vázací lhůty z již naspořených prostředků. Nabízí se např. kombinace spoření za účelem vzdělání a bydlení, nebo jen za jedním účelem – tady by klient mohl mít určitou volnost. Konkrétní podobu modelu by bylo však třeba ještě promyslet a prodiskutovat.

Nemáte nějaké informace o dalších zemích, kde by se systém stavebního spoření chystali zavést?

Nejmladší je systém stavebního spoření v Rumunsku. Když pominu pokusy v Číně, jistě nejzajímavější se jeví diskuse o zákonu o stavebním spoření, který je již údajně připraven, v Rusku. To je jistě velmi zajímavý trh a obrovská reklama pro stavební spoření. Rád bych zde zároveň využil citace jednoho významného zahraničního experta na nedávném XV. kongresu stavebního spoření v Praze: „Stavební spoření, to je výzva pro třetí svět…“

V České republice je celkem 3,8 milionu bytů, z toho 1,2 milionu tvoří panelové byty. V panelových domech bydlí více než třetina obyvatel. Ze 700 tisíc nejstarších panelových bytů byla dosud opravena a zateplena pouze čtvrtina. Paneláky přitom byly původně projektovány pro životnost přibližně 30 – 40 let. Zanedbaný stav panelových domů v zemi vyžaduje nyní odhadem investice 350 miliard korun. Financování rekonstrukcí panelových domů se tak stává aktuální otázkou milionů lidí.

tisk stránky poslat e-mailem zpět