Stavební spoření: postupujme rozvážně!

Novináři a odborníci »  AČSS v médiích »  Stavební spoření: postupujme rozvážně!

Stavební spoření: postupujme rozvážně!

V souvislosti s reformou veřejných financí se objevují diskuse, zda a do jaké míry omezit výdaje na stavební spoření. Je vidět, že některé názory vycházejí z neznalosti fungování systému stavebního spoření a omezují se často jen na účelové hodnocení výdajové stránky státního rozpočtu, navíc z relativně krátkodobého hlediska. Podobně se hodnotí i přínosy systému – ať už je to financování statisíců konkrétních bytových potřeb, nebo multiplikační efekty ve formě nepřímých daní vrácených do státního rozpočtu.

Vraťme se do let 1993 až 1994, kdy bylo stavební spoření v České republice zavedeno. Trh trpěl absolutním nedostatkem volného, zejména dlouhodobého kapitálu, který by se mohl použít na financování bydlení. Klíčovou roli pro vytvoření stabilního a nepostradatelného fondu potřebného pro pozdější úvěrovou expanzi měla tehdy nastavená výše státní podpory.

Základní princip stavebního spoření se nemění. Klient vstupuje do systému fungujícího na bázi solidárnosti. To znamená, že jeho prostředky budou po určitou dobu k dispozici těm, kteří si potřebují půjčit co nejrychleji. Prostředky všech účastníků tohoto spoření se ukládají do ?samostatně obhospodařovaného zdroje?, takzvaného kolektivu, čímž jsou dány předpoklady pro stanovování úrokových sazeb z vkladů i půjček relativně nezávisle na okolním trhu.

Stavební spořitelny tak mohou uzavírat s klienty smlouvy, jimiž klientům garantují stabilní podmínky na mnoho let dopředu.

Chtějí-li stavební spořitelny dlouhodobě udržet pro klienty stejné podmínky, potřebují ve srovnání s počtem úvěrovaných klientů několikanásobně vyšší počet přátelských klientů, z jejichž vkladů se refinacují půjčky zájemcům.

Systém vyžaduje pravidelně se opakující analýzy a simulace vývoje s dostatečným časovým výhledem a následné korekce nabízených tarifů tak, aby byl vývoj pasiv a aktiv v bezpečné rovnováze.

V České republice se nebývale rozvíjí trh s bydlením. Mezi odbornou veřejností, v médiích i politických kruzích se v souvislosti s tímto boomem hovoří zejména o roli hypotečních bank. V tomto směru je skutečně nezastupitelná. Méně se však ví, že z půjčených peněz na bydlení za posledních pět let pocházelo 39 % ze stavebních spořitelen.

V letech 2002 až 2006 poskytly stavební spořitelny 764 898 úvěrů na bydlení a hypoteční banky 196 756. Použijeme-li však objemové ukazatele, poměr se obrací. Hypoteční banky půjčily téměř 300,2 mld. Kč a stavební spořitelny 189,3 mld. Kč.

Podstatné však je, že cílové skupiny klientů se z velké části liší. Hlavní aktivity stavebních spořitelen směřují do financování drobnějších oprav, kdy polovina z celkového počtu úvěrů od stavebních spořitelen jsou úvěry na rekonstrukce a modernizace! Dalších 39 % úvěrů sice přispělo k pořízení nového bydlení, ale zpravidla ve formě spolufinancování. Segment klientů stavebních spořitelen tak zahrnuje velmi široké spektrum klientely s úvěry od tisíců či desetitisíců korun až po statisícové a pouze výjimečně i milionové půjčky.

Nelze proto v žádném případě hovořit o vzájemné konkurenci stavebních spořitelen a hypotečních bank, ale o dvou formách financování bydlení podle potřeb klientů. Praxe potvrdila a potvrzuje jejich potřebnou koexistenci na trhu.

O stavebním spoření se nemluví jen v souvislosti s hypotékami. Nově také se systémem penzijního připojištění, respektive s penzijní reformou. Není sporu o její nutnosti. Nelze ji však realizovat na úkor zavedených fungujících systémů financování bydlení. Populace stárne také v České republice. Umožní-li společnost občanům před odchodem do důchodu, aby měli vyřešené kvalitní bydlení, eliminuje tím do budoucna problém, který by nedokázala řešit sebelepší penzijní reforma. Systém stavebního spoření umožňuje kvalitně bydlet, systém penzijního připojištění kvalitně žít i ve stáří.

Jsem přesvědčen, že stavební spoření plní nezastupitelnou úlohu na českém trhu financování bydlení. Nerozvážné a nedostatečně analyzované zásahy jeho roli nejen omezí, ale způsobí mimo jiné i narušení finanční stability bankovního prostředí.

tisk stránky poslat e-mailem zpět