Za snižováním podpory může být bankovní lobby

Novináři a odborníci »  AČSS v médiích »  Za snižováním podpory může být bankovní lobby

Praha 27.9.2010 (Mladá fronta DNES) – Šéf Asociace stavebních spořitelen Vojtěch Lukáš v rozhovoru naznačuje, že za osekáváním výhod stavebního spoření může být konkurenční boj ze strany hypotečních bank. Kolem stavebních spořitelen krouží supi, kteří se snaží klienty přetáhnout jinam, říká Lukáš na adresu zprostředkovatelů, kteří by mohli na změně systému vydělat.

• Premiér Petr Nečas se nechal minulý týden slyšet, že by rád do odvětví stavebních spořitelen pustil další banky. Jak by se to na trhu stavebního spoření projevilo?

Já bych si spíše položil otázku, co je za tímto návrhem. Někdo ho panu premiérovi musel předložit a je nutné se podívat na to, co se děje na trhu financování nákupu realit. Je velký přetlak jejich nabídky a stagnující poptávka. A když se podíváte na objemy úvěrů, které poskytují hypoteční banky a stavební spořitelny, zjistíte, že hypoteční úvěry zaznamenaly kvůli krizi čtyřicetiprocentní propad, zatímco stavební spořitelny jen desetiprocentní. A proto si z jejich krajíce chce každý ukrojit.

• Takže říkáte, že za omezením státní podpory stavebního spoření je lobbing bank?

Nemohu vyloučit, že tomu tak není.

• Premiér Nečas či ministr financí Kalousek by vám asi obratem odpověděli, že je za tím snaha ušetřit peníze ve státním rozpočtu.

To je jedna věc, ale asi jste si všiml, že jsme nijak výrazně nerozporovali snížení státní podpory. K jejímu snížení logicky došlo i v jiných zemích, kde stavební spoření funguje. Ale státní podpora musí takzvanému přátelskému klientovi, čímž označujeme člověka, který jen spoří, dát možnost dosáhnout vyššího zhodnocení vkladů než u jiného produktu na trhu.

• Proč?

Aby byl motivován vložit peníze do spořitelny a ponechat je tam pět šest let. My pak jeho peníze obratem můžeme půjčit jinému zákazníkovi na bydlení. Stavební spoření je totiž primárně úvěrový produkt a spoření je jen první fáze jeho použití. Prostě má sloužit k tomu, aby si klient, až naspoří, mohl vzít úvěr.

• Jenže lidé ho obvykle nepoužívají k úvěrování bydlení, ale právě jen ke spoření, a to na ledacos.

Není to tak docela pravda. I klient, který si nakonec úvěr nevezme, tak tím, že šest let spoří, pošle své peníze do reálné ekonomiky do bydlení. My je totiž buď půjčíme někomu jinému, nebo za ně nakoupíme hypoteční zástavní listy či státní dluhopisy. Takže i když si své peníze za šest let vybere, on svůj výkon vůči bydlení už splnil.

• Dluhopisy či hypoteční zástavní listy však nakupují také banky a další firmy na trhu. V tom nejste ničím výjimeční.

To je pravda, ale my na to namítáme, že úspory lidí ze stavebního spoření se přes naše úvěry vracejí do reálné ekonomiky.

• Kolik procent vašich klientů si nakonec vezme skutečně úvěr na bydlení?

Ze zhruba čtyř milionů lidí, kteří mají smlouvy, je to asi dvacet procent.

• Státní podpora vám dává hlavně výhodu levného a stabilního přílivu peněz od klientů. Nemusíte jim vyplácet tak vysoké úroky, protože jejich výnosnost dorovnává stát, a zároveň víte, že vám lidé obvykle peníze předčasně nevyberou. Proč byste měli mít takovou výhodu?

Protože stát vždy chtěl podporovat bytovou politiku. Pokud do budoucna řekne, že už to dělat nebude a vše nechá na komerčním sektoru, tak je to jeho právo. Ale bydlení je jedna z nejzákladnějších potřeb a díky stavebnímu spoření na ni mohou dosáhnout i méně příjmové skupiny lidí. Pro člověka s příjmem 15 tisíc korun je rozdíl, pokud si na rekonstrukci bytu vezme náš úvěr na 15 let s garantovanou sazbou 4 až 6 procent, nebo musí jít do banky, kde je jedinou alternativou spotřebitelská půjčka. Ta má splatnost pět let a úroky obvykle začínají kolem osmi devíti procent.

• Co tedy může návrh premiéra Nečase udělat se stávajícími stavebními spořitelnami?

Rozšíření licence nedává za situace, kdy o ni může každý subjekt požádat, smysl. A tento návrh je navíc nad rámec vládního programu a koaličních dohod. Nechápu tedy, proč by to mělo fungovat jinak. My hospodaříme se státními prostředky, a proto máme omezený okruh možností pro investování, aby byl maximálně bezpečný. Pokud by se na nás měla vztahovat univerzální bankovní licence, tak potom nechápu, proč by neměla platit třeba také pro všechny penzijní fondy.

• Jak je to v zahraničí?

V Německu fungují stavební spořitelny od dvacátých let minulého století. A vždy byly samostatné instituce, což se osvědčilo. Jen malá část z třiceti tamních spořitelen je součástí nějaké banky. Ale stejně mají povinnost vést samostatné účetnictví, aby byla zachována transparentnost peněz.

• Jak tedy může vypadat nové stavební spoření, kdybychom vycházeli ze slov premiéra Nečase, že je třeba je rozšířit i pro jiné banky?

Neumím si ten produkt představit. Pokud zůstane zachován princip státní podpory, tak by potom banky musely mít samostatné účetnictví, aby byla možná kontrola. Obávám se trochu toho, že záměrem je zrušit celý princip kolektivního spoření.

• Šéf bankovní asociace Jiří Kunert již prohlásil, že je pro zrušení stavebního spoření.

Bohužel ano. Já ale zase vycházím z prohlášení premiéra Nečase, který hovoří o zachování podpory, byť třeba menší.

• Je možné, že pokud by se vstup do odvětví stavebního spoření více rozšířil, integrovaly by zdejší bankovní skupiny své stavební spořitelny pod své banky? Ušetřily by tak náklady, mohly by propustit část lidí.

Nerad bych předjímal, budeme muset znát podmínky. Ale samozřejmě se nabízí, že by došlo k jednání uvnitř finančních skupin o roli jejich stavebních spořitelen. Ale dá se to vykládat i obráceně: stavební spořitelna by mohla zůstat a transformovat se na běžnou banku. A kromě stavebního spoření by třeba mohla vést lidem běžné účty, což teď nemůže.

• Připravují se stavební spořitelny na odliv klientů v příštím roce?

Podpora ve výši dva tisíce korun, kterou dostanou lidé v roce 2012, by měla zajistit takovou atraktivitu produktu, že odcházet nebudou.

• Ale vy jste dříve říkali, že pokud by lidé začali odcházet, což je pravděpodobné, mohou mít spořitelny problémy s úvěrováním.

Ano, i když je to teoretický scénář. Státní podpora by musela podstatně klesnout a lidé by museli masově odcházet. Pak bychom měli problémy. Důvodem je to, že dnes je v systému asi 320 miliard korun, které mohou klienti v podstatě obratem vybrat, protože už spoří déle než pět či šest let. To obnáší asi tři čtvrtiny ze všech zdrojů spořitelen, které jsou 420 miliard. Oproti jim jsme půjčili zhruba 300 miliard. Pokud by tedy chtěli všichni hned peníze vybrat, chybělo by nám asi 200 miliard korun.

• Co by to znamenalo?

Existují různé záchranné úvěry třeba od ČNB. Rozhodně by tedy nešlo o likvidaci stavebních spořitelen, ale dokážu si představit, že bychom přestali dávat úvěry.

• Už lidé své peníze vybírají?

Ne. Jsou ale znejistěni a o své peníze se obávají. Samozřejmě k tomu není žádný důvod, nic se nemění, ale Češi jsou velmi finančně negramotní.

• Nepřehnalo se to v Česku s podporou spoření? Jsme po Německu druhý největší trh.

Je to dané historicky. Na počátku 90. let vstupovala do bankovnictví spousta lidí, troufnu si říct, že často s kriminálními úmysly. Hodně lidí přišlo o své peníze, a když se objevil státem podporovaný a stabilní produkt, tak ho lidé začali masově využívat.

• Jak vidíte budoucnost odvětví? Nastává soumrak stavebního spoření?

Čeká nás stagnace, než se situace vyjasní. Rozhodující bude, jak si vláda a ČNB bude představovat produkt stavebního spoření v budoucnu. Na ministerstvu financí byla založena skupina, která se bude koncepcí zabývat.

• Kdy čekáte první varianty, jak bude budoucí stavební spoření vypadat?

První návrhy by údajně měly být na stole do konce letoška.

• Kdo nejvíce vydělá na stagnaci stavebního spoření? Budou se snažit přetáhnout finanční zprostředkovatelé lidi jinam?

To už se děje. Kolem stavebních spořitelen krouží supi, kteří přemlouvají klienty, že stavební spoření končí, a chtějí je za provizi přetahovat jinam. Lidé by se měli opravdu zamyslet, než udělají změnu.

tisk stránky poslat e-mailem zpět