Názor AČSS

V této části naleznete výroky, které byly publikovány nejrůznějšími médii. Poměrně často se bohužel setkáváme s tím, že významní činitelé, ať již úmyslně nebo z důvodů použití nedostatečně ověřených údajů, uvádějí velmi nepřesné, zkreslené a zavádějící informace.

Stavební spoření je v Česku jako pingpong. Pingpong všichni
někdy hráli a řeknou vám, že ho umějí. Stavební spoření také každý
má nebo měl a považuje se tedy za znalce tohoto produktu.

Na věcnou a argumenty podloženou kritiku má právo každý a je zcela legitimní a správné, že tuto kritiku uplatní.Stejně tak má každý právo uplatnit svůj názor. Není ale férové, je-li kritika účelová a používající zavádějící, nebo přímo lživé argumenty. Předkládáme Vám kritické výroky z posledního období, které si dovolujeme zároveň okomentovat.

_____________­________________________­_______________________

Můžete přeskočit přímo k tématu, které vás zajímá:

Lenka Zlámalová (hlavní analytik Lidových novin) – O své znalosti statistik stavebního spoření

Tomislav Šimeček (předseda OSMD) – O nesouvislosti stavebního spoření s bydlením

Stanislav Svoboda (RPG Real Estate) – Úspory ani nejsou vázány k investici do bydlení

Hospodářské noviny – Stát ročně za podporu utratí přes 15 miliard

Tomáš Prouza (Partners) – Stát za miliardy nezískává žádnou protihodnotu

Miroslav Singer (ČNB) – O srovnání podpory s Německem

Václav Matyáš (prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví) – O rušení podpory,
zanedbanosti bytového fondu, práci a dalších

_____________­________________________­________________________­_________



90 % lidí ze stavebního spoření financuje úplně jiné věci, než je bydlení.

Lenka Zlámalová v ČRo 1 v pořadu Radiofórum, 24.10.2010

Existuje řada argumentů proti tomuto výroku a je zarážející, že se ho dopouští osoba, která by měla pečlivě hledět na ověřenou a férovou informaci. Statistická data neexistují – lidé neprokazují, na co peníze používají. AČSS není známo, že by existovala analýza, která by ukazovala na většinový podíl klientů, kteří úspory použijí mimo bydlení. V průzkumech se podíl použití úspor na bydlení pohybuje kolem 2/3. A když je řeč o 90 %… Jenom podíl počtu úvěrů (100% prokazatelné použití peněz na bydlení) k počtu všech smluv o stavebním spoření je 18 % (997 400/5 45­3 297). Takže 18 % klientů využívá peníze na bydlení prokazatelně, a to zřetelně vyšší částky, než průměrný klient naspoří! U dalších klientů pak není skutečnost nikomu známa. Tedy jen cca 20 % klientů stavebních spořitelen nepoužívá peníze na bydlení. Navíc řada z nich uvádí, že úspory používá na studijní účely či jako úspory na stáří. Všichni spořící klienti však současně plní nezastupitelnou funkci – přinášejí zdroje pro poskytování úvěrů.

Zpět nahoru na přehled výroků




…jako podpora stavebního spoření, které vlastně vůbec s bydlením téměř nesouvisí a je to jenom nástroj pro bohaté, aby si lépe zhodnotili své úspory. A pro některé vybrané banky, aby měly výhodu proti jiným.

Tomislav Šimeček v ČRo 1 v pořadu Ozvěny dne, 17.5.2010

Dovolujeme si v této souvislosti upozornit, že systém, který podle autora nesouvisí s bydlením, vygeneroval za rok 2009 téměř 66 mld. Kč v podobě 128 543 přísně účelových úvěrů na bydlení. Pro komplexnější ilustraci poznamenáváme, že za poslední tři roky poskytly stavební spořitelny výhradně na bydlení 436 272 úvěrů v objemu 212 mld. Kč. Tyto peníze byly před uvolněním testovány na přímé účelové použití na bydlení! Stavební spořitelny refinancují tyto úvěry pouze z vkladů svých klientů, kteří jsou k dlouhodobému spoření a poskytnutí svých peněz motivování také státní podporou. Udržet uvedené objemy i bez náležitého přílivu zdrojů pochopitelně v budoucnu nelze. Souhrnně, tři čtvrtiny peněz ve stavebním spoření již byly použity na bydlení!

Zpět nahoru na přehled výroků




To, že daňovými poplatníky dotované stavební úspory ani nejsou vázány k investici do bydlení, jen podtrhuje absurditu celého systému.

Stanislav Svoboda, ředitel pro vládní vztahy realitní skupiny RPG Real Estate pro Ekonom, 4.2.2010

Velmi často uváděná kritika systému stavebního spoření, která však vychází z fatální neznalosti fungování systému stavebního spoření. Vázanost prostředků na bytový účel vyzkoušeli naši slovenští sousedé. A velmi záhy zjistili, že tento nesmysl v praxi stavebního spoření nefunguje a celý systém vede k zastavení. S tímto experimentem se pak Slovensko potýká prakticky dodnes, kdy tamní stavební spořitelny neměly z čeho realizovat úvěrovou expanzi, kterou v České republice vykázaly stavební spořitelny v letech 2006 – 2008. U nás se za tyto tři roky půjčilo od stavebních spořitelen téměř 200 mld. Kč, na Slovensku ani ne čtvrtina. Stavební spoření je založeno na tzv. přátelských klientech. Jsou to takoví střadatelé, kteří do systému přinesou na nějaký čas peníze a poskytnou je těm, kdož si chtějí půjčit. Sami pak peníze nevydají hned, ale odkládají spotřebu a kumulují kapitál. Za to jsou odměnění také státem v podobě prémie ke spoření.
Žádný produkt na našem trhu není k dispozici tak širokým masám a současné tolik ze zákona svázán s konkrétním účelem, jako úvěr od stavební spořitelny. Proč? Právě proto, že vydat peníze ze systému na jiné účely než bydlení by bylo plýtváním penězi shromážděnými s podporou veřejných zdrojů. A k tomu nedochází, naopak, za poslední 4 roky bylo vydáno více jak 265 mld. Kč přísně účelových úvěrů (na bydlení). Pokud si ale chcete vzít průměrný úvěr, potřebujete k sobě další 4 průměrné střadatele, kteří si úvěr nevezmou. Proto je podmínka použití vložených peněz po skončení spoření (a po splnění funkce těchto vkladů v systému) na nějaký účel nesmyslná a byla by pouze dvojením požadavků na účelovost.

Zpět nahoru na přehled výroků




Stát ročně za podporu utratí přes 15 miliard, z nichž profitují hlavně stavební spořitelny.

Hospodářské noviny přinášejí svůj program, jak rozpočtu skutečně ulevit (5. 1. 2010)
(celý text zde)

Je velmi překvapující, že renomovaný hospodářský deník si neověří základní fakta, která jsou jednoduše dostupná. Naposledy vydal státní rozpočet více než 15 miliard Kč na podporu stavebního spoření v roce 2006. Za rok 2009 to je přibližně 13 mlliard a částka pravidelně klesá.

Zpět nahoru na přehled výroků




To je věc, která už se dávno přežila a nemá s podporou bydlení nic společného. Stát bez jakéhokoliv promyšleného cíle podporuje spoření na cokoliv, takže za miliardy nezískává žádnou protihodnotu. Podpora by se proto měla rychle zrušit, aby doběhly započaté cykly, ale už se nevytvářely nové závazky na další miliardy.

Tomáš Prouza, poradenská firma Partners, 8.2.2010 Mladá fronta DNES

Připouštíme otázku do podrobné diskuse, která z podpor bydlení je nejlepší či nejvhodnější a rovnou předesíláme, že zejména hypoteční krize dala jasnou odpověď, že nejstabilnější systém je vícepílířový. Stavební spořitelny poskytují již stabilně každoročně mnoho peněz účelově na bydlení. O tom píšeme výše. Akorát nevíme, proč to Tomáš Prouza ignoruje. Samotní Partners nabízejí stavební spoření jako jednu z možností jak řešit problémy související s bydlením, takže asi stavební spoření s podporou bydlení i v Partners něco společného mít bude.
A že stát za miliardy nezískává žádnou protihodnotu? Stát získal ze stavebního spoření více jak 25 mld. Kč za rok 2009 na daních, stabilizační prvek bankovního sektoru, milióny obyvatel s jistou finanční rezervou a spořící disciplínou, milión obyvatel s výhodným úvěrem na bydlení, desítky miliard ročně investovaných do domácího bytového fondu (v roce 2009 to bylo cca 65 mld. Kč). Pokud by i nadále tvrdil Tomáš Prouza, že za vynaložené miliardy nemá stát žádnou protihodnotu, pak jen doufejte, že poradce, který zapomněl na 65 mld., nebude radit právě vám a vaší rodině.
Nemůžeme se zbavit dojmu, že pan Prouza kalkuluje s tím, že v případě avizované úpravy státní podpory se projeví „efekt roku 2003“ (změna zákona s účinností od r. 2004, které předcházelo masové uzavírání nových smluv) a jím spoluvlastněná poradenská společnost na tom bude profitovat, neboť spolupracovníci této společnosti jsou aktivními zprostředkovateli stavebního spoření.
A ještě jedna poznámka. Pan Prouza coby náměstek ministra financí apeloval vždy na stavební spořitelny, aby pro efektivní systém dosáhly 60% podílu úvěrů na vkladech. Rádi bychom upozornili, že toto číslo je již také překonáno!

Zpět nahoru na přehled výroků




Ten příspěvek je dneska vyšší než v Německu.

K problematice příspěvku na stavební spoření Miroslav Singer, viceguvernér ČNB
Interview ČT24, 21.12.2009 (přesný čas výroku ve stopáži 17:10) 

Jeden z výroků, který je často uváděn a je jasným příkladem toho, jak se vytrvalým opakováním zavádějící informace „stává faktem“. Ačkoliv srovnávání systémů stavebního spoření Německa a České republiky není úplně možné, zejména z důvodu velmi rozdílné doby existence produktů v obou zemích a principu začlenění do právních, dańových a finančních systémů, můžeme to u nárokovatelných příspěvků pro klienty udělat.
Klient české stavební spořitelny má podle současně platného zákona nárok maximálně na 3.000 Kč za rok v podobě státního příspěvku. V Německu se podle platné úpravy opírá podpora stavebního spoření o 4 pilíře (v závorkách je uvedena maximální roční výše na osobu):
  • Státní podpora stavebního spoření (45 euro)
  • Spořicí příspěvek zaměstnavatele na stavební spoření (43 euro)
  • Příspěvek na spoření na zajištění na stáří (154 euro)
  • Spořicí příspěvek na fondové spoření (72 euro)
Prostým součtem jednotlivých podpor zjistíme, že německý klient stavební spořitelny může za kalendářní rok získat až 314 euro (cca 8165 Kč podle kurzu v únoru 2010). Je tedy příspěvek v Německu opravdu nižší? Není. Pouze státní příspěvek, který je jen jednou se čtyř složek podpory stavebního spoření, je skutečně nižší. Ale klient pochopitelně posuzuje výhodnost produktu pohledem na všechny příspěvky, které může získat a následně se rozhoduje.
Systém se opírá o celou řadu prvků, které jednotlivé složky nárokovat dovolují či vylučují (věk, příjem, zaměstnanecký poměr atd.). S německou precizností je také zavedeno, že manželé nárokuji částku společně. Tedy sezdaný pár má v prvním případě nárok na 90 euro atd. Systém je prostě mnohem složitější a obtížně porovnatelný. Nicméně klient německé stavební spořitelny může získat podstatně větší celkový příspěvek než ten český. Klientům v Česku by jistě záměr zvýšit celkovou podporu na úroveň Německa (více jak 8.000 Kč ročně) nevadil.

Zpět nahoru na přehled výroků




…když vezmu stavební spoření, tak to je jeden z titulů, který byl poplatný době a já si myslím, že je naprosto dobře, že s tímto titulem už se dále nepracuje a že si dokonce myslím, že na té politické scéně v tom spektru těch stran, si myslím, ani nikdo s tímto programem dál nepracuje.

K problematice stavebního spoření Václav Matyáš, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví
Impulsy Václava Moravce, Rádio Impuls, 29.4.2010
(celý text zde)

Názor ostrý jako břitva. Kdyby nebyl doprovázen dalšími výroky, které doslova volají po existanci stavebního spoření, dalo by se o něm polemizovat. Takto je AČSS názoru, že autor si sám stihl několikráte zargumentovat proti úvodnímu výroku a pouze na to s doplněním upřesńujících faktů rádi upozoňujeme. V rozhovoru uvádí:
  • Moderátor (Václav Moravec, kráceno): …už několik měsíců líčíte váš obor a jeho budoucnost jako poměrně katastrofickou, mluvíte o tom nejhorším, co je teprve před vámi…
    Host (Václav Matyáš): Je to realistická předpověď. Musím říct, sám tomu moc rád nejsem, ani tomu, co jste zmínil v té části nezaměstnanosti, úbytku pracovních míst a musím říct, že ta situace, jak se nám vyvíjí v tom druhém pololetí loňského roku a nakonec i ten vývoj zakázky v prvním čtvrtletí, ta čísla u veřejné zakázky v prvním čtvrtletí letošního roku, tak žel bohu, když ten letošní rok by skončil na těch mínus pěti procentech, tak bychom asi byli opravdu hodně rádi.
  • Velice důležité jsou opravy. Bytový fond je strašně zanedbaný.
  • …filosofií o proinvestiční politice vlády, protože ty východiska z krize, cesty z krize, jsou v investicích.
  • Je potřeba vidět prostě tu úžasnou schopnost, tu multiplikační schopnost toho stavebnictví z pohledu řešení problematiky konkrétních zemí, ekonomiky těchto zemí.

Pan prezident tedy ví, že kvůli menší aktivitě ve stavebnictví, přicházejí lidé, jako třeba malí živnostníci, o práci. Zároveń by si přál, aby zaměstnanost ve stavebnictví neklesala. Spoléhá na příliv peněz do sektoru, také s pomocí vlády a její proinvestiční politiky. Zároveň podtrhuje, že peníze investované do stavebnictví (my v AČSS říkáme obecně do bydlení) mají vysoký multiplikační e­fekt.

Proč tedy nechce stavební spoření? To v roce 2009 prokázalo vysokou stabilitu, když přesměrovalo do bydlení téměř 66 mld. Kč v podobě účelových úvěrů a svůj úvěrový výkon meziročně snížilo v kritickém roce o pouhých 10 %, zatímco hypotéky na bydlení poklesly o více jak 40 %. Právě stavební spoření ukázalo, že není tak pevně spjato s vývojem finančního trhu a ekonomiky jako jiné bankovní produkty. Autonomie je sazmořejmě dána především tím, že zdroje pro úvěry jsou vytvářeny pomocí vkladů účastníků. Motiv státní podpory pro vstup klienta do systému tu pochopitelně hraje klíčovou roli. Stát pomocí příspěvku klientům zajišťuje stabilní a dostupný zdroj peněz pro statitisíce obyvatel (dnes má úvěr od stavební spořitleny téměř milon Čechů). Ti za úvěry pořizují bydlení, stavby a jejich opravy. Na rekonstrukce a modernizace se ve stavebních spořitelnách za rok 2009 poskytlo plných 43 % úvěrů (z celkového počtu 128 543 to bylo 55 670 ks). Žádný jiný bankovní produkt podobné úvěry za srovnatelných podmínek poskytnout na rekonstrukce neumí. Proto stavební spoření přispívá tak výrazně ke zkvalitňování stávajícího bydlení v ČR.

Tedy sečteno a podtženo: na problémy a jejich řešení, jak je pan prezident identifikoval, je stavební spoření ideálním systémem.

Zpět nahoru na přehled výroků

^