Aby se děti nezadlužily. Kdy začít mluvit o penězích, jak dávkovat kapesné a kdy založit účet?

V mnoha českých rodinách jsou peníze téměř tabu. Někde se zadlužení rodiče stydí toto téma vůbec otevřít, jinde zase nechtějí děti zatěžovat. Přitom v dnešní době, kdy hypotéku, účet za telefon nebo obědy ve škole platíme online a i potraviny si často necháváme dovážet kurýrní službou, děti peníze prakticky nevidí. Jak z nich tedy vychovat zodpovědné dospělé, kteří se nezadluží hned, jak začnou vydělávat?

„Já osobně jsem velkým zastáncem toho, aby se s dětmi o penězích mluvilo od nejútlejšího věku velmi otevřeně,“ říká Stanislava Křížová, lektorka finanční gramotnosti a manažerka projektu Rozumíme penězům, který školí pedagogy, jak děti vzdělávat v oblasti financí.

„Už předškolák se musí naučit, že nemůžeme úplně vždy koupit úplně vše, co bychom si přáli,“ vysvětluje Křížová. Pokud chce dítě nové kolo, je dobré mu vysvětlit, že na něj musíme chvíli šetřit, ale že zároveň můžeme prodat to staré a nějaké peníze tak získat.

Uvědomit si, že věci něco stojí

Jednou z nejčastějších otázek, kterou lektoři finanční gramotnosti i učitelé slýchají, je: Máme vůbec dávat dítěti kapesné, kdy máme začít a kolik by to mělo být? S jistotou se podle Stanislavy Křížové dá odpovědět na první otázku. Ano, děti by měly mít k dispozici vlastní peníze, už jen proto, aby se s nimi naučily zacházet. „Než jsem se stala lektorkou finanční gramotnosti, pracovala jsem několik let jako učitelka na základní škole a na každém výletě bylo okamžitě poznat, kdo drží peníze v ruce po dlouhé době. Tito žáci u prvního stánku utratili všechno do poslední koruny a na konci si ještě půjčovali od kamarádů,“ vzpomíná Křížová.

Na otázky „kdy“ a „kolik“ už jednoznačné odpovědi nejsou. „V začátcích je určitě vhodné začít s týdenní frekvencí, protože měsíc je pro předškoláka nebo prvňáka hrozně dlouhá doba. Částka pak bude nejspíš vycházet z možností a zvyků rodiny, ale v podstatě bychom měli nějak realisticky odhadnout, co by si dítě tak během týdne mohlo chtít koupit, a tolik mu prostě dát,“ vysvětluje lektorka finanční gramotnosti. I když dostane dítě třeba jen dvacetikorunu a utratí ji v parku v kavárně za zmrzlinu, nevadí to – důležité je, že dostane do ruky peníze, uvědomí si, že věci něco stojí, a zažije, jak mu z peněženky mizí.

Podle průzkumu České bankovní asociace a agentury Ipsos z jara 2021 dostává kapesné více než 70 % českých dětí, některé dokonce už od mateřské školky. Téměř polovina rodičů ho vyplácí pravidelně jednou za týden nebo za měsíc, necelá třetina pak nepravidelně. V průměru děti dostávají 250 korun měsíčně a kupují si za ně hlavně sladkosti, různé drobnosti, kosmetiku nebo je utratí za počítačové hry. (Kapesné mladších žáků činí v průměru 130 Kč za měsíc, starších 280 Kč a po skončení ZŠ do doby, než mají vlastní příjmy, 480 Kč.)

Dalším stupněm je potom šetření. Děti totiž brzy zjistí, že si víc než zmrzlinu chtějí koupit něco většího, třeba plyšáka, svítící letadélko z polystyrenu nebo fixy na kamínky, na což jim už týdenní apanáž nedostačuje. Tady je možné dítě podpořit a s šetřením mu pomoct, například tak, že pokud si našetří třeba polovinu, zbytek mu jako rodiče doplatíme. Umění odložit uspokojení svých potřeb se do života prostě hodí.

Kapesné pravidelně, nebo jako odměna?

Když už se v rodinách vyřeší otázka, zda dítěti nějaké peníze přidělit a kolik by to zhruba mělo být, zůstává ještě otázka toho, za co by se mělo a nemělo utrácet. Mnozí rodiče se předem hrozí, že dítě rozhází během jediného dne peníze v nejbližší večerce. „Ano, to se může stát. Existují děti od přírody spořivé a děti, které si rozhazovačnou fází musejí projít,“ vysvětluje Křížová. „Pokud ale hned uděláme velké dusno, dosáhneme jen toho, že až budou děti v pubertě, budou ohledně svých nákupů lhát. Pokud si nekupují nic nebezpečného, jako jsou třeba rachejtle nebo petardy, měli bychom se snažit zachovat klid a spíš je jen usměrňovat než zostra přikazovat a zakazovat.“

Co by si vůbec děti za „svoje penízky“ měly a neměly kupovat? Stanislava Křížová se přiklání k tomu, aby to byly prostě věci osobní potřeby, bez nichž se dá obejít. Ať už jde o sladkosti, časopis, suroviny na výrobu dnes tak populárního slizu, nebo make-up, jsou to v zásadě zbytné věci. Pokud chceme, aby si dítě platilo třeba obědy ve škole nebo paušál na telefon, měli bychom mu ale příjem navýšit.

Stejně vášnivé debaty se vedou i v otázce, zda by se dětem mělo platit například za výkony ve škole nebo práci v domácnosti. „Pokud se na to ptají třeba učitelé, které školíme v programu Rozumíme penězům, většinou v debatě dojdeme k tomu, že za běžné povinnosti v domácnosti by se dětem platit nemělo. Proč by měl druhák dostat zaplaceno za to, že prostře stůl nebo vyskládá nádobí z myčky? Tyto drobné úkony jsou důležité pro fungování rodiny a rodina je prostě tým, jinak to nejde,“ nastiňuje Stanislava Křížová.

Na druhou stranu ale ve chvíli, kdy dospívající potomek touží třeba po značkových teniskách, může klidně za finanční odměnu třeba pohlídat mladšího sourozence nebo umýt auto, prostě udělá něco navíc.

Na ruku a pak i na účet

České banky většinou nabízejí první dětské účty ve spojení s vlastní platební kartou nebo mobilním bankovnictvím už od osmi let. Ovšem ne každé dítě je už v tomto věku zralé na zacházení s penězi ve formě čísel na displeji. „Rozhodně je nutné nepřeskočit fázi hotových peněz. Je nezbytné, aby dítě opravdu zažilo pocit, kdy musí dát výměnou za nějakou věc peníze z ruky. Musí zažít, jak rychle a snadno se peníze rozkutálejí. Protože i v mnohých dospělých platby kartou vzbuzují pocit, že vlastně ani nic neutratili,“ vysvětluje Stanislava Křížová.

S elektronickým bankovnictvím bychom měli začínat pozvolna, napřed jen s omezenými funkcemi. Pokud vidíme, že potomek zvládá zacházení s penězi, i když je nemá fyzicky v ruce, můžeme mu začít posílat víc peněz a přesunout na něj zodpovědnost například za placení zájmových aktivit.

„Pokud to baví nás samotné, proč nezkusit svého teenagera pomalu zasvětit i do tajů investic? Může si třeba po stokoruně posílat na stavební spoření nebo si kupovat dluhopisy. Nejdůležitější ale pořád je o penězích normálně mluvit. Našim cílem přece je, aby byly pro dítě běžnou součástí života, ale aby se jeho život netočil jen kolem nich, třeba proto, že jich utratí víc, než vydělá,“ dodává Stanislava Křížová z projektu Rozumíme penězům.

Autor: Lucie Kocurová