Peníze dělají peníze? Není to tak samozřejmé. Jak ochránit své úspory

Úrokové sazby u běžných a spořicích účtů nestojí za řeč, zato o rostoucí míře inflace se mluví hodně. Kam uložit peníze, aby alespoň něco vydělávaly?

Když si jde člověk půjčit peníze do banky, připadá mu normální, že za to bude platit úrokem. A spousta lidí má pocit (kterému nahrávají před lety nabyté školní znalosti), že když oni do banky peníze uloží, bude jim za to naopak platit finanční ústav. Teoreticky to funguje, praxe posledních let však ukázala, že úrokové sazby jsou tak nízké, že je střadatel ani nepostřehne.

Toho, že peníze, které se povalují na běžných účtech, jejich vlastníkům nic nevydělávají, už si snad všiml každý. Starší generace však stále doufá, že spořicí účty a termínované vklady nějaké úroky přinesou. Jenže i tady je realita taková, že úrokovou sazbu přes jedno procento nabízí jen pár bank, i když po nedávném zvýšení sazeb Českou národní bankou plánují navýšení úroků i další ústavy. Ani takový výnos ale není v době čtyřprocentní inflace příliš inspirativní.

Kam tedy s volnými penězi, když chcete, aby vám vydělávaly víc? Základem finančních plánů většiny domácností v Česku jsou dva produkty podporované státem – stavební spoření a penzijní připojištění (od roku 2013 doplňkové penzijní spoření). Stále více lidí ale zkouší prostředky investovat odvážněji.

Porovnali jsme, jaké výnosy mohou mít vaše peníze v horizontu šesti- a dvanáctiletého spoření spolu s výhodami i riziky jednotlivých finančních produktů.

1. Stavební spoření

VÝHODY:
Státní podpora až 2 000 korun ročně v případě, že klient uloží za rok 20 000 korun.
Zhodnocení vkladu spořitelnou asi jedno procento.
Vklad je ze zákona pojištěn.
Spoření je spojeno s možností získat úvěr na bydlení.

NEVÝHODY:
Pro připsání státní podpory je třeba spořit minimálně šest let.
Spořitelny si účtují poplatky – za roční vedení účtu kolem 400 korun, za sjednání smlouvy jedno procento z domluvené cílové částky (v rámci akcí však bývá tento poplatek často odpuštěn).

NA CO DÁT POZOR:
Aby bylo spoření co nejefektivnější, je třeba stanovit cílovou částku tak, aby odpovídala sumě naspořené za šest let. Vyšší cifra generuje zbytečně vysoký poplatek.

2. Doplňkové penzijní spoření

VÝHODY:
Státní příspěvek 90 až 230 korun měsíčně k měsíčnímu vkladu 300 až
1 000 korun.
Daňové zvýhodnění vkladů pohybujících se mezi 1 000 a 3 000 korun měsíčně, na daních ušetřená částka tak může být až 3 600 korun ročně.
Daňové zvýhodnění příspěvků od zaměstnavatele.
Zhodnocení penzijní společností.

NEVÝHODY:
Doba spoření je minimálně pět let a současně do pěti let před nárokem na penzi.
U starších smluv penzijního připojištění nemůže klient prodělat, u novějších smluv doplňkového penzijního spoření záleží na zvoleném rizikovém profilu, člověk musí počítat i se ztrátou.
Peníze nejsou pojištěné.

NA CO DÁT POZOR:
Ačkoli jde o produkt se státní podporou, je to způsob investování, takže je třeba stanovit investiční profil.

3. Investování

VÝHODY:
V dlouhodobém horizontu je naděje na nejvyšší zhodnocení.
Při investici delší než tři roky je zisk osvobozen od daně z příjmů.
Peníze jsou v případě potřeby dostupné rychle.

NEVÝHODY:
Investované prostředky nejsou ze zákona pojištěny.
Šance na nejvyšší zisk je vykoupena i největším rizikem ztráty.

NA CO DÁT POZOR:
Struktura investičního portfolia by měla odpovídat rizikovému profilu klienta a době, po kterou počítá, že nebude vložené peníze potřebovat. Čím kratší doba, tím konzervativnější způsob se doporučuje.

Autor: Jolana Nováková