Vlastní bydlení je jedna z hlavních forem zabezpečení na stáří, říká Vojtěch Lukáš, předseda AČSS

Praha 16. ledna (Deník) – Vlastní bydlení je jedna z hlavních forem zabezpečení na stáří, říká Vojtěch Lukáš, předseda Asociace českých stavebních spořitelen.

Hypotéky jsou nyní levné. Může v této konkurenci obstát stavební spoření?

Ano, stavební spoření je nenahraditelné pro úvěry na rekonstrukce a modernizace v objemech, které jsou pro poskytovatele hypoték de facto nezajímavé. Jejich alternativou v univerzálních bankách jsou spotřebitelské úvěry, jejichž splatnost a výše úročení jsou však pro klienta podstatně méně výhodné! Není žádnou výjimkou získat spotřebitelský úvěr se splatností 5 let a úročením osm i více procent ročně, kdežto u stavební spořitelny se splatnost takových úvěrů pohybuje okolo 20 let s úročením okolo čtyř procent.

Můžete vysvětlit důvody těchto rozdílů?

Univerzální banky, poskytovatelé hypoték a jiných úvěrů na bydlení, jsou závislé na zdrojích, které získávají na trhu od různých skupin klientů ? jedná se o prostředky z běžných účtů, termínovaných vkladů, výnosů z emise cenných papírů apod. Úročení a dlouhodobost těchto zdrojů nejsou stabilní, jsou plně závislé na momentální ekonomické situaci a v čase se i mění.

Když jsou sazby centrální banky vysoko, úroky jsou také vysoké.

Přesně tak, nabídka podléhá zákonitě tržním výkyvům. Aby byla banka schopna dostát svým závazkům vůči klientům, používá část úrokového výnosu – tedy část toho, co zaplatí klient, k tvorbě rezerv na krytí možných budoucích disproporcí. Výsledná cena těchto zdrojů je tak podstatně vyšší, než cena zdrojů, které jsou svými podmínkami dlouhodobě stabilní. A to je právě výhoda stavebních spořitelen.

Jak tomu máme rozumět z pohledu klienta stavební spořitelny?

Ve stavební spořitelně uzavře klient smlouvu na dobu zpravidla šesti let, a to za podmínek, které jsou z hlediska úročení neměnné. Klient tedy ví, že minimálně po tuto dobu mu bude jeho vklad úročen dvěma procenty ročně. Mimochodem, tato sazba se platí už od roku 2004.

A platí i v době, kdy jsou rekordně nízké sazby na trhu.

Samozřejmě. Stavební spoření se vyznačuje především stabilitou, proto je pro klienta tak vítaným pomocníkem pro financování bydlení. Stabilita je klíčová i pro nabídku výhodných úvěrů. Pokud má stavební spořitelna dostatek spořících klientů, je schopna jejich peníze dát těm lidem, kteří potřebují investovat do bydlení. A úrokové podmínky odvíjí od úroků, které dlouhodobě poskytuje na vkladech.

Není to neférové? Neměl by to zákon nějak omezit?

Zákon je velmi důsledně omezuje. Úvěr ze stavebního spoření, tedy úvěr, který klient získá až po určité době spoření, nesmí být ze zákona úročen vyšší úrokovou sazbou, než je sazba z vkladů plus tři procentní body.

Stavební spořitelny však poskytují především překlenovací úvěry, ne?

Ano, při dostatku zdrojů a poptávce po úvěrech může stavební spořitelna nabídnout klientům i velmi zajímavé úročení úvěrů už i ve fázi tzv. překlenovacích úvěrů. Stavební spořitelna je na zdrojích klientů plně závislá (proto pravidelné spoření odměňuje i stát) a naproti tomu je stavební spořitelna povinna tyto prostředky využívat za účelem financování bytových potřeb. Jde tedy o relativně uzavřený, do značné míry samofinancovatelný systém.

Vrátím se ale k současné nabídce univerzálních bank. Jak je možné, že tedy banky jsou dnes často levnější než stavební spořitelny?

Pozor. Uvědomme si, že nabídka bank je relativní. Univerzální banky jsou plně závislé na tržní situaci. Nikdo není schopen garantovat, jak dlouho bude nynější výhodná nabídka trvat. Proto jsou veškeré nabízené úvěry uzavírány s proměnnou úrokovou sazbou, která se vždy nově stanoví po určitém období – tedy například po třech či pěti letech.

Letos je situace skvělá, za pět let to může být přesně naopak.

Může se stát, že klient, který dnes platí za hypotéku 4 % ročně, bude muset za deset let platit dvojnásob. Takový je prostě tržní princip. Klienti, kteří nechtějí riskovat, mohou využít nabídky stavebních spořitelen, které nabízejí ve svém portfoliu úvěry za sazbu, která je předem dána až do doby splatnosti – tedy i více jak 20 let! A to jen díky principu stavebního spoření, které na výkyvech trhu vzhledem ke svému mechanismu je závislé jen velmi omezeně. Proto také úvěry od stavebních spořitelen jsou v době své životnosti – řekněme dvaceti let – oproti trhu momentálně více nebo také i méně výhodné, ale jsou pro klienta stále stejně nákladné! Zásadní je ona stabilita, se kterou může klient počítat při řešení svých finančních možností.

V současné době je v parlamentu připravena k projednání novela zákona o stavebním spoření, proti které mají stavební spořitelny výhrady. Proč?

Novela zákona reaguje na programové prohlášení vlády, které si dalo za cíl omezit výši poskytované státní podpory a omezit neúčelové využití prostředků, které jsou ve stavebních spořitelnách k dispozici. Tady stavební spořitelny respektují politickou vůli – i přes určité naše výhrady připouštíme, že tato opatření neznamenají výraznou destabilizaci fungování systému stavebního spoření.

V čem je tedy problém?

Novela nad rámec programového prohlášení zakotvuje i prvek, který je ve světě stavebního spoření zcela ojedinělý a nekoncepční. Dává právo univerzálním bankám nabízet stavební spoření za podmínek, které jsou odlišné od podmínek platných pro stavební spořitelny.

Neměly by mít možnost poskytovat stavební spoření?

Naopak, tuto možnost mají už nyní. Novela však říká: stavební spořitelny ať respektují zákon a peníze používají jen na bydlení, zatímco univerzální banky by takové povinnost neměly. Je to normální?

Je to přinejmenším divné. Můžete to více osvětlit?

Uzavřený systém stavebního spoření, který zajišťuje relativní nezávislost na okolním trhu a umožňuje poskytovat úvěry za dlouhodobě stabilních podmínek, by byl v bankách nahrazen systémem plně závislým na vývoji trhu. Význam stavebního spoření, jeho bezpečnost díky relativnímu odtržení od tržního prostředí, by byl vážně narušen.

Co by to v praxi znamenalo?

Postupem času by byly z trhu plně vytlačeny ony výše zmiňované výhodné a stabilní úvěry na rekonstrukce a modernizace. Státní podpora jako stimulace spoření by nedávala smysl. Takovému postupu ministerstva financí se prostě musíme bránit. Je to jako by ministerstvo chtělo zrušit pojišťovny tak, že by pojištění mohl poskytovat každý a za podmínek mnohem výhodnějších, než mají stávající pojišťovny.

Přežije stavební spoření tlak státu?

Ničit fungující produkt, který stát garantuje, a lidé mu věří, mi přijde absurdní. Přitom se na druhou stranu dělá penzijní reforma, která je založena na kumulaci úspor s tím, že tyto úspory budou v budoucnu využity na zabezpečení na stáří. To je podobný princip, který využívá také stavební spoření – ovšem mnohem déle a zatím i důvěryhodněji. Mimochodem, mít vlastní a kvalitní bydlení, to je jedna z hlavních forem zabezpečení v postproduktivním věku a jistota ve stáří