Češi začali více šetřit

Lidé v Česku zareagovali na dlouhotrvající situaci kolem koronavirové a potažmo hospodářské krize a změnili své finanční chování: méně utrácejí a více šetří. Potvrdila to data Českého statistického úřadu ze závěru loňského roku. Od dubna do června Češi naspořili nejvíce peněz od vzniku samostatného státu v roce 1993. Roli v tom podle finančníků hraje obava ze zhoršení ekonomické situace nebo z propouštění.

Pomohou úspory

V létě, před druhou vlnou koronaviru, uvedla více než polovina Čechů v průzkumu společnosti Provident Financial, že spoléhá na úspory. Dostatečný finanční polštář má ale jen 17 procent Čechů. Pětina lidí nespoří vůbec, protože nemá z čeho. To se týká i některých domácností s měsíčním příjmem nad 40 tisíc korun. Kolem 18 procent lidí spoří do tisícovky měsíčně. Úspory tisíc až pět tisíc korun si odkládá stranou 26 procent Čechů a jen každý desátý spoří více.

Odborníci přitom udávají jako bezpečnou rezervu úspory ve výši šestinásobku měsíčního platu. S průměrnou čistou měsíční mzdou, která je 25 500 korun, by tak měl mít člověk naspořeno 153 tisíc korun. Domácnost, kde jsou dva dospělí, kteří vydělávají tuto sumu, by tak měla mít ideálně k dispozici 306 tisíc korun. Pro většinu lidí pohybujících se nad hranicí chudoby je ovšem problematický každý nečekaný výdaj.

Mít peníze stranou podle finančníků navozuje pocit jistoty. „Finanční rezerva pomáhá zvládat pocit stresu, že v případě nenadálých událostí nezůstane rodina bez peněz. Bohužel pětina dotázaných z našeho průzkumu nemá našetřeno nic a dalších 27 procent má úspory pouze do 20 tisíc korun. Ty pro rodinu s dvěma dětmi stěží vystačí na jeden měsíc výpadku příjmů,“ upozorňuje Marek Reichl z Provident Financial.

Výdaje pod kontrolou

Důvodem nízkých úspor nejsou přitom vždy jen nedostatečné příjmy, ale i finanční gramotnost. Lidé mnohdy nevědí, za co utrácejí a jak mají šetřit. Podle investičního poradce Michala Nedbala nemusí jít o složitou matematiku, ale o obyčejný selský rozum spojený se zájmem o své finance. „Důležité je vést si příjmy i výdaje. Často vídám, že se řada lidí bojí o penězích dokonce mluvit,“ konstatuje.
Lidé by v první řadě měli znát své měsíční náklady a sledovat výdaje za bydlení, jídlo, oblečení, ale třeba i zábavu. Zajímavou a jednoduchou radu má propagátorka spoření a finanční gramotnosti Marcela Hrubošová.

Sama razí pravidlo 1–7–2, podle kterého si dělí měsíční příjem. „Deset procent je má osobní odměna za práci, za tu si mohu koupit, co mě napadne a udělá mi radost. Nedostavuje se pak frustrace, že chodím jen do práce a nic si neužiju. Sedmdesát procent je režie, kterou musím každý měsíc zaplatit – bydlení, energie, pojištění, jídlo, oblečení a tak dále. A dvacet procent to jsou úspory a rezervy, které si každý měsíc odkládám pro případ nějakých nenadálých událostí,“ vysvětluje.

K tvorbě finančního polštáře, pro začátek alespoň ve výši jednoho až dvou platů, se přiklání i Michal Nedbal. „Naši prarodiče mívali spižírnu se zásobami jídla. Na stejném principu fungují i peníze – nejdříve si vytvořte rezervu, pak teprve přemýšlejte, kam s nadbytky, tedy jak je utratit nebo investovat,“ říká.

Investovat, ale chytře

Investičních možností, které umějí finance rozumně rozmnožit, je nyní plno. Nemusí se přitom jednat hned o horentní sumy. Investovat lze i stovky nebo tisíce korun měsíčně, například do podílových fondů nebo do stavebního spoření.

Loňský rok pak proměnil nejen pohled na úspory, ale i pohled na investice z hlediska výdělku. „Můžeme se dostávat do období slabšího hospodářského růstu, a naopak vyšší inflace. Té může nahrávat uvolněná měnová politika centrálních bank. Investice by tedy měly být takové, aby možnou inflaci dokázaly odrážet,“ uvádí Pavel Ryska z J&T Banky.

Mezi takové investice patří třeba cenné papíry s fixním výnosem, například dobře vybrané firemní dluhopisy kombinované s aktivy, která dovedou ochránit proti nečekané inflaci. To mohou být jak cenné papíry (vybrané akcie), tak reálná aktiva jako nemovitosti či zlato.

Autor: Jana PONCAROVÁ