O změnách státní podpory uvažujme zodpovědně

V debatách o hrozivém deficitu státního rozpočtu se objevil i návrh ministra financí Eduarda Janoty, který chce snížit podporu stavebního spoření. Takové úvahy jsou zcela legitimní a pochopitelné.

Různý náhled na tento návrh mají jednotlivé politické subjekty. Často je totiž ovlivněn řadou jiných okolností, které spadají spíše do oblasti politické než ekonomické. Asociace českých stavebních spořitelen tyto diskuze velmi pečlivě monitoruje a zabývá se jimi, i když – a to nepovažujeme za šťastné – nebyla dosud k diskuzím o možných, i když třeba jen teoretických změnách, přizvána.

Návrh ministra Janoty se může jevit jako jednoduché a účinné řešení vedoucí ke snížení výdajů státního rozpočtu. Protože však skrývá několik „ale“, podívejme se na něj trochu pečlivěji. Existuje minimálně několik podstatných aspektů, ze kterých plyne, že snížení podpory stavebního spoření není cesta k úsporám, které jsou prosty negativních efektů:

• Zkušenost se snížením státní podpory, která byla již ověřena v praxi, jednoznačně potvrdila, že efekt je v době, kdy jsou úspory očekávány, zcela opačný! Do systému jednorázově přijde ještě před vstoupením zákona do praxe řada nových klientů tak, aby si na mnoho dalších let fixovala původní podmínky poskytování státní podpory. Dopady z roku 2003 pociťují stavební spořitelny dosud a významnější přínos zaznamená státní rozpočet až v příštím roce, tedy 6 let od platnosti nových pravidel poskytování státní podpory!
• Řešením situace by teoreticky mohlo být ministrem proklamované ustanovení o tom, že nová pravidla budou platit bez rozdílu pro všechny smlouvy stejně, a to od data, kdy změna vstoupí v platnost. Toto řešení by dokonce vedlo k určitému administrativnímu zjednodušení při správě portfolia smluv. Řešení má však jeden zásadní háček. České právo tento tzv. princip retroaktivity nepřijímá. Navíc i zde jsou skryta rizika, která by stabilitu systému, resp. finančního trhu mohla vážně narušit.

Stavební spoření ve své patnáctileté historii vstoupilo do fáze, kdy je nezbytné předem důkladně analyzovat dopady každé případné závažnější změny. Předně, v systému je zapojeno více než 5 milionu klientů a také 20 % úspor všech domácností v České republice. Tyto úspory lze vyjádřit částkou 395 miliard Kč a jejich část je použita stavebními spořitelnami na krytí úvěrů v celkovém objemu 245 miliard Kč.

„Volné“ prostředky v objemu zbylých 150 miliard Kč jsou umístěny do státních cenných papírů, hypotečních zástavních listů či na mezibankovní trh. Stavební spořitelny tak fungují jako dodavatelé likvidity, což zejména v současném krizovém období je nutno považovat za velmi silný stabilizační faktor.

Redukce výdajů za 300 miliard?

Co je však třeba vzít také v úvahu, je fakt, že odhadem více než 50 % všech klientů je zapojeno do systému stavebního spoření po dobu delší, než je zákonná vázací lhůta. To znamená, že tito klienti mohou ze systému prakticky okamžitě odejít, aniž by ztratili svoje zákonné nároky (státní podpora, nárok na úvěr ze stavebního spoření). Ze zkušenosti víme, že odliv klientů z přirozených důvodů je zpravidla dlouhodobě nižší, než jejich příliv, a to tak, že saldo, tzv. „cash-flow“ je pozitivní (současný opačný vývoj, kdy je toto saldo mírně negativní, je ovlivněn právě dopady onoho snížení státní podpory před 6 lety).

V případě, že dojde k výraznému zhoršení zákonných podmínek stavebního spoření, mohou z časového hlediska „přespořující“ klienti s vysoko naspořenými smlouvami, ze systému „odejít“. Finančně lze tento dopad pesimisticky odhadnout částkou až 300 miliard Kč! Je jen málo pravděpodobné, že dojde k naplnění tohoto negativního scénáře. Je však třeba mít na paměti, že jde o významný rizikový faktor, který nelze v žádném případě podcenit a stavební spořitelny jej nemohou ignorovat. Dopady vyššího odlivu vkladů by se výrazněji projevily nejdříve v omezeném poskytování překlenovacích úvěrů (jde o vklady na tzv. starých smlouvách).

Asociace českých stavebních spořitelen v žádném případě nechce snahy ministerstva financí o redukci výdajů státního rozpočtu torpédovat, ale má snahu svými návrhy k řešení situace přispět. Řada z nich je technického charakteru, i když s poměrně významným dopadem. Existuje však jeden, který si je pravděpodobně málokdo ochoten uvědomit. Nepovažujeme za správné vést úvahy jen formou škrtů ve výdajích státního rozpočtu (alespoň co se stavebního spoření týká). Domníváme se, že stejně podstatné je zaměřit se na příjmovou stránku státního rozpočtu, přičemž nejde jen o úpravy v daňové legislativě.

Z analytických propočtů, které si stavební spořitelny nechaly vyhotovit externími analytiky a které byly provedeny na základě údajů roku 2006, vyplynulo, že díky multiplikačním daňovým efektům vycházejícím z množství a objemu poskytnutých úvěrů, se jedna koruna státní podpory vrací (v určitém časovém posunu) státnímu rozpočtu zhodnocená na 1,37 Kč!

Není třeba žádných hlubších analýz k tomu, abychom mohli jednoznačně konstatovat, že čím více bude poskytnuto nových úvěrů (tedy na nové projekty) za stávajících (a stabilních!) podmínek, tím připlyne do státního rozpočtu vyšší zhodnocení poskytnuté státní podpory. Dnes – při současném množství a objemu poskytnutých nových překlenovacích úvěrů se tak jedna investovaná koruna v podobě výdajů na státní podporu stavebního spoření vrací do rozpočtu v podobě přibližně dvou korun jako daňový příjem. O dalších pozitivech, jako je významné množství vytvořených pracovních příležitostí, motivace k dlouhodobému spoření a odpovědnost za vlastní zajištění do budoucna, nemluvě.

Ostatně také poměr poskytnutých úvěrů ve vztahu k uspořené částce roste, aktuálně dosahuje 62 %, tedy hodnoty, o které ministerstvo financí ještě před několika málo lety hovořilo jako o hranici, kam je třeba systém dovést! Přesto prostor pro zvýšení tohoto poměru ještě na trhu existuje. Řešením není poskytování úvěrů, které slouží k refinancování půjček již jednou poskytnutých, ale v poskytování úvěrů na nové objekty nebo na rekonstrukce již existujících objektů, k čemuž může významně přispět rozumné rozšíření účelovosti definované v zákoně (účely související s bydlením).

Zamysleme se tedy spíše nad návrhem, zda existuje v oblasti rozšíření účelovosti na bydlení prostor k efektivnějšímu využití poskytované státní podpory.Asociace českých stavebních spořitelen byla a je nejen diskuzi nad tímto tématem, ale i k jednáním o jiných návrzích pro dosažení dalších možných úspor otevřena.

Vojtěch Lukáš

předseda prezidia AČSS