Příběh Kristýny: „Bydlení jsme si pořizovali těžko, dětem to chceme usnadnit.“

Mladé páry to mají v dnešní době se zajišťováním bydlení těžké. Naspořeno má jen málo z nich, a proto buď žijí v pronájmech, hledají finanční pomoc u svých rodičů a bez velkých hypoték by se do svého nikdy nedostali. Stejně jako Kristýna (31) s manželem, kteří konečně žijí ve svém. Ale jsou zadlužení až do konce života.

Bydlet ve „svém“ chce dnes snad každý. Zvláště tehdy, když si spočítá, že hypotéka ho vyjde stejně jako placení nájmu s tím rozdílem, že u hypotéky dává peníze do něčeho, co mu říká pane. Jenže snadno se to sice řekne, hůře se již vlastní bydlení realizuje. „Dlouho jsme bydleli v pronájmech. Bylo to pohodlné, mohli jsme se ihned stěhovat, když jsme měnili práci nebo nám něco nevyhovovalo. Byli jsme volní. Na budoucnost jsme v tu chvíli nemysleli. Třeba moji rodiče šetřili a mně to přišlo vtipné. Nechápala jsem, že by se mi to jednou mohlo hodit. Peníze z výplat jsme utráceli za cestování, za jídlo, oblečení – prostě jsme byli požitkáři,“ říká hned na začátku Kristýna. Jenže postupem času si přítele vzala za manžela a založili rodinu. „Dítě byla sice náhoda, ale byli jsme šťastní. Jakmile mi začalo růst břicho a miminko se stávalo tak nějak reálnější, došlo nám oběma, že pronájem už nebude to pravé. Že chceme pro své dítě pravý domov.“

Pod vlivem reklam a různých nabídek si Kristýna s manželem mysleli, že najít a zaplatit bydlení bude snadné. „Vždyť to slyšíte ze všech stran: Nemusíte mít ani korunu, a přesto budete bydlet. Byli jsme naivní. Našli jsme si byt se zahradou kousek za Prahou. Byl dokonalý. Tak akorát velký, situovaný na jih, na zahrádce už jsem viděla altán, houpačku pro dítě a malý zeleninový záhon. Zbývalo jen zajistit hypotéku. Náš sen ale splaskl, když mě odmítli v mé bance a manžela v té jeho. Že na hypotéku nemáme.“ Přitom Kristýna i s manželem vydělávali dost. Problém byl v tom, že neměli našetřeno na počáteční investici do bydlení.

Pokračování: zde